Jdi na obsah Jdi na menu
 


11.kapitola

26. 4. 2009

„Ne, nech mě,“bránil se, ale nešlo to, byl slabý a unavený.

„Nebraň se, nebo to bude ještě horší,“Zaznělo mu výhružně do ucha. Deleknýiem se ještě snažil vzdorovat, ale uvědomil si, že to nemá cenu, Mentelen dostane co chce tak, či tak. Metelen mu rukou zajede do rozkroku a on nechtěně zasténá.

„Líbí se ti to?“

„Ne,“odpoví, ale hned na to zasténá.

„Fakt?“

„Nech mě!“řekne jen, protože už nemá další argumenty. Nebrání se, jen nehybně leží a sem tam s sebou cukne, jak jsou mu dotyky toho mizery příjemné. Zasténá, když ucítí jazyk na svým žaludu. Jeho tělo se začne třást neskutečnou slastí. Cítí, že se mu poddává ze své vůle, a to ho trošku děsilo. Mentelen vezme Deleknýiemovo úd do svých úst a to Deleknýiema úplně odzbrojilo.

„ACH!“ zakřičí a prohne se v luk. Když se udělá, tak unaveně klesne na prostěradlo, chce se mu spát. Mentelen si toho všimne, sice si chtěl užít, ale nemohl svojí novou hračku unavit na začátku prokletí, nemusel by to přežít. Lehne si vedle hnědovlasého chlapce, přikryje ho a přitáhne si ho do náruče, Deleknýiem za pár minut usne.

 

>>><<< 

Harry večer padne unavený do peřin, s An-Reine prošli celé sídlo, netušil, že by to sídlo mohlo být tak velké.

„Nemůžeš ještě spát, musíš se najíst, umýt a převléct se do pyžama,“řekne An-Reine a vytáhne Harryho z postele.

„Ne, já chci spát,“zabručí a chce si zase lehnout do postele, ale to by tam nesměla být naše ohnivá démonka, která ho chytla za paži a odtáhla do vedlejší místnosti. Před něj dala velký talíř s palačinkami a velkou sklenici pomerančového džusu.  Harry si vzal příbory a pomalu začal jíst, snědl co celý, protože měl hlad. Poděkoval za jídlo, zvedl se a šel do koupelny, kde už měl připravenou koupel a dokonce měl na skříňce připravené pyžamu, usmál se. Sundal si oblečení a vlezl si do vany, jeho tělo se okamžitě uvolnilo. Ve vaně si lebedil zhruba hodinu, než mu An-Reine začala klepat na dveře, aby už vylezl, nebo že se tam utopí. Chlapec – když neochotně – vylezl z vany a oblékl se do hedvábného pyžama a pak vyšel z koupelny, ze které se linul obláček páry.

„Počkej chvilku, An, musím si ještě vyčistit zuby,“zašklebí se na démonku a zapadne ještě do koupelny, na kartáček si nanese zubní pastu a začne si čistit zuby, když si je vyčistí, tak si ještě opláchne obličej a pak jde do pokoje, kde je už Tom.

„Ahoj, Tome,“Zakřičí chlapec a skočí muži do náruče, ten ho chytí a políbí. Odnese na postel a položí ho na ní.

„Ahoj, Harry,“usměje se na něj, když se od něj odtrhne. Jemně ho pohladí po tváři a znovu ho políbí, pak se zvedne a odejde do koupelny. Chlapec se protáhne a za pár minut začne usínat.

Když se Tom vrátí z koupelny tak Harry už spí. Lehne si vedle něj a chlapec se k němu přitulí „Tome,“zamumlá a trošku se zavrtí. Tom se usměje a políbí Harryho na spánek.

 

>>><<< 

 

Když se Deleknýiem ráno probudí, tak u něj nikdo není, na vedlejší straně postele leží krásná rudá růže se vzkazem.

Přijdu večer, zatím si můžeš dělat, co chceš, jen se nepokoušej zdrhnout, jinak poznáš, co je to zlo!

Skoro to po něm nemohl přečíst, vždycky věděl, že Mentelen píše jako prase, ale netušil, že to bude tak hrozný.

Zvedne z postele, vedle postele je stolek, kde má připravené oblečení, oblékne se a jde do koupelny, která je ve vedlejší místnosti. Umyje se a jde do jiného pokoje. ‚To bude asi knihovna‘ prolétlo mu hlavou, když viděl regály s knihami. Prohlíží si různé názvy, až ho jeden zaujme Nejmocnější rody kouzelnického světa vezme knihu do roky a jde ke stolům, který jsou na konci knihovny. Sedne si na židli a otevře knihu, kterou položil na stůl. Dokonce narazil i na svůj rod.

Našel tam dokonce i jejich rodokmen, to co viděl mu naprosto vyrazilo dech.

 

>>><<< 

 

„Tome? Ty nikam nemusíš?“Zeptal se ho ráno při snídani chlapec.

„Ne, dneska ne, nic jsem na dnešek nadomlouval,“řekl a usmál se na chlapce, který okamžitě zrudnul, to na něm Tom miloval.

Když se oba najedli, tak šli do zahrad, i když byla zima, tak zde bylo teplo, díky kouzlům, to si Harry od poslední návštěvy této zahrady zapamatoval a taky si zapamatoval, jak ho Tom hodil do bazénu.

„Že mě nebudeš dneska házet do vody, že ne?“podíval se na něj s nadějí.

„Ne, to si nechám na léto, ještě není zas takové vedro, aby ses koupal v bazénu,“usměje se na něj Tom. Vzal jeho ruku do své a šel s ním do altánku, kde si sedl a Harryho si stáhl na klín. Ten vypískl, protože to nečekal a pak se trošku zavtěl, aby se uvelebil pohodlněji. Ještě se k němu více přitulil k Tomovi.

„Miluji tě, víš to?“zašeptá Harry.

„Vím,“odpoví tom a pohladí Harrryho po vlasech, ten zavrní a blaženě zavře oči. Chvíli vnímá svěží vítr, který jemně fouká a pak usne. Tom se usměje.

„Ty usneš všude“řekne a vezme ho do náruče – odnáší ho do jejich ložnice. Položí ho na postel, sundá mu boty a kabát, nechá chlapce ležet a sám si přisune k posteli křeslo. Chvilku se dívá na Harryho, než se zvedne a dojde ke knihovničce, která je v pokoji a vytáhne si jednu knihu, zrovna tu samou, kterou si vzal Deleknýiem v Mentelově knihovně.

 

>>><<< 

Deleknýiem se dívá do rodokmenu na své jméno a na jméno vedle něj, byla tam napsáno:Lucas Vlatmyn (Harry Potter). Chvilku na to koukal, než mu došlo, co tam je napsáno, na tváři se rozlil úsměv. Přijde mu to komický, několik let se hledá jeho bratr a nakonec je to kluk, na kterého dávají pozor, potichu se začne chechtat. Zavře knihu a odnese jí do regálu, ještě si čte různé knihy a ani si neuvědomí, že se pomalu blíží večer. Sedí na židli a už začíná pociťovat únavu, proto se zvedne a jde do ložnice. Sedne si do křesla dívá se před sebe, konečně ví, kde je jeho bráška, konečně, ale jak to říct rodičům? Kdyby to řekl Mentenovi, tak ten by toho zneužil a zabil by Lucase, nebo by se o to pokusil. Opřel se o opěradlo křesla a zavřel oči. Rodiče si o něj musí mít starosti. Dá si nohy na křeslo a přisune si je k tělu, o kolena si opře hlavu a rozbrečí se, chce domů, bojí se, co mu Mentelen udělá. Ještě dlouho pláče, než přijde jeho věznitel, ten se na něj zadívá a pak se ušklíbne. Jak zbožňuje pohled na bolest jiných.

„Neřvi,“zavrčí na Dela a jde k němu, ten z mlkne a vyděšeně se na něho podívá. Men ho vezme do náruče, přejde s ním k posteli a hrubě ho na ní hodí. Kouzle z něj sundá všechno oblečení, hnědovlásek se začne třást, strachy a taky zimou. Jednu ruku mu vedle hlavy a druhou podél těla, takhle podle Mentelena vypadal přímo neodolatelně. Nalehl na něj a hrubě ho políbil, jazykem si vynutil, aby hnědovlásek otevřel pusu, ten jí otevřel, ale polibky neoplácel, byl moc vystrašený. Mentelen se polibky zaměřil na jeho krk a pak na hruď, bříško, pupík tak i zajel jazykem a nakonec i hnědovláskův rozkrok, jazykem přejel celý jeho penis, sem a tam a pak ho vzal do úst, chlapec zasténal, i když se chtěl bránit, tak se na to nezmohl, byl v agonii. Muž mu prsty přejel po análku a to se už Del vzpamatoval.

„Ne, já n-nechci,“z jeho očí se začnou kutálet slzy. Vzpomněl si na to, když ho Mentelen navštívil u něj v pokoji, bál se, že to bude stejné.

Mentelen si nevšímal Dela, který bránil – i když slabě – a vzlykal. Strčil do něj prsty, které ještě namočil na gelu, chvilku ho roztahoval, než do něj vrazil svůj úd.

Del zakřičel bolestí, Men do něj hrubě přirážel a ještě ho jemně kousal do krku, sem tak kousl víc, a Delovi prokousl citlivou kůži. Když se Mentelen udělal, tak si lehl vedle něj. Deleknýiem si sedne na kraj postele a z klouzne na zem s pláčem, když padne na zadek, tak trošku sykne a lehne si na bok, stočí se do klubíčka a potichu vzlyká, ucítí, jak ho někdo bere do náruče a dává na postel a následně přikrývá. Mentelen ho po zbytek noci nechá na pokoji (ani se ho nedotýká, bacha na něj :D) ublížil mu už dost….

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(´tess(a-sa-y.estranky.cz), 8. 5. 2009 21:42)

teda. chudák malej. dofám, že mu dáš nějakou možnost utýct. je mi ho tak líto.

.................

(Akyra, 29. 4. 2009 17:26)

je super těším se na pokráčko zbytek dílů přečtu po mobilu už se těším na další

www.may-darrell.wgz.cz

(May Darrellová (Tvoje SB), 26. 4. 2009 21:12)

Ahojky Lusio,
teď jsem si zrovna přečetla tvoji kapitolku a musím říct, že byla úžasná ;-)
Moc se těším na další ;-)