Jdi na obsah Jdi na menu
 


3.povídka - SoNP

8. 5. 2009

Tajemný zloděj

 

,,Tak tohle bylo celkem jednoduché“ zasměje se Dark, který  se vrací z krádeže a v pod paží si přidržuje prokletý obraz.

,,Když tu není ten blonďatý opruz je to hračka.“zamumlá si potichu.

,,Kdo je u tebe opruz Darku?“ zeptá se nebezpečně klidný hlas.

Dark vzhlédne. Kousek před ním je dlouhovlasý mladý muž oblečen celý v bílém. Kalhoty, halena i plášť svítí bílou. Ze zad mu trčí bílá křídla. Odhodí si dlouhé blonďaté vlasy z obličeje.

,,Už jsem tě jednou varoval, že těch krádeží máš nechat.“měří si ho naštvaně.

,,Opravdu?“ poškrábe se na hlavě Dark. ,, Nějak si to nepamatuji. Tak mi uhni z cesty.“

Krad vytáhne bílé pírko a zaměří ho na Darka. Dark udělá totéž.

,,Víš, že mě už docela štveš? Kam se vrhnu, tam opruzuješ a nenecháš mě dělat mou práci.“řekne už notně naštvaně Dark.

,,U tebe je kradení práce? U mě je to zločin Darku“ odsekne Krad a cosi zamumlá. Kolem Darka se rozvíří bílé peří. Mávne svým a kolem nich se utvoří černo bílá spirála. V tom zmatku se Darkovy podaří zmizet.

 

Krad s rozhlíží, pátrá po Darkovy, ale nevidí nic než peří.

,Tak zase utekl´pomyslí si,´ale nevadí, chytím ho příště. Ještě bude rád´

Mávne křídly a odletí do svého sídla. Mlčky dojde do ložnice, kde se převleče do riflí a trika.

Pak sebou praští,  na postel.

,Zatracený Dark pořád ho někde honit a pokaždé ho načapám u nějaké krádeže. To je taky jediná doba kdy vím, že tam je´vrčím v duchu.

,Ale ty jeho tmavé očí a ty krásné fialové vlasy. Ty ústa jen je začít líbat. A to pevné vypracované tělo. To nádherné tělo jak by se asi vyjímalo v černém saténu.´

vzápětí se prudce posadím na posteli a zatřesu hlavou.

,Krade, je to tvůj nepřítel, jak můžeš myslet na ty jeho nádherné.. už zase, Krade, vzpamatuj se, je to tvůj nepřítel´ zavrčím v duchu.

Pak se zvednu a jdu si připravit něco k jídlu. Hlad moc nemám, ale zaměstná to ruce, takže na něho nebudu muset myslet. Zvlášť při nějakém složitějším jídle.

Nakonec to dopadne tak, že karbenátky, které si vymyslí, málem spálí a brambory rozvaří tak, že z nich nakonec udělá kaši.

Ty tvoje tmavé oči mi byl čert dlužný, Darku. Zanadává vztekle a s povzdechem jídlo vyhodí do koše.

 Pod sprchou, kdy si vlasy místo šamponem umyje mýdlem, si konečně přizná, že se do krásného zloděje zamiloval a začne plánovat jak ho chytit. Místo ve vězení si bude svůj trest odpykávat u něho v posteli.

,Tvůj osud je zpečetěn, Darku Mausy´ ušklíbne se Krad, když se zavrtá do peřiny a spokojeně usne.

 

Dark se rychle schová za obrovskou sochou a dívá se, jak ho Krad hledá a nakonec odlétá pryč.

,Zatracený obraz´nadává v duchu. , Kdyby nebyl tak nebezpečný, tak by ho nejraději hodil z mostu. Teď jsem tu jen za zbabělce, ale nemůžu riskovat, že by se z něho uvolnil ten démon. Přece jen takovou sílu nemám , abych ho přemohl během chvilky než nabere sílu.´pomyslí si v duchu.

Když si je jistý, že je pryč, roztáhne svá temná křídla a obraz odnese k odklínači. Ten s pomocí Darka nakonec démona přemůže a zničí.

Za obraz nakonec dostane dobře zaplaceno a vyčerpaně se vydá domů. Hned skočí pod horkou sprchu. Když vyleze, má o poznání lepší náladu. Zasměje se.

Pořád má před obličejem ten jeho nechápavý výraz. Ten byl tak slaďoučký. Zatřese hlavou.

,Přestaň myslet na nepřítele, Darku´ poručí si.

jde do kuchyně a připraví si něco k jídlu. Při tom se probírá seznamem prokletých uměleckých děl a snaží se odhadnout, který je nebezpečnější. Na jeden narazí a napíše oznámení. Jde do ložnice a lehne si do postele. Je unavený a zítra má práci.

V momentě usne a zdá se mu o blonďatém nepříteli.

 

,,Tak a konečně tě mám ty zloději“ zaslechne výsměšný hlas a kolem pravé ruky se mu ovine pevná stužka. Jedním pohybem přetne stužku a otočí se ve vzduchu.

,,To bys mě nejdřív musel chytit!“ křikne Dark a otočkou se vyhne dalšímu provazu.

,Zatraceně ten obraz je ale těžký, kdybych ho netáhl, mohl bych mu zmizet. Ten fígl co včera nezabere, už jenom s toho důvodu, že tu nejsou sochy.´ zanadává Dark.

,,Ale no tak. Nemáš menší problémy? Kdybys chtěl tak ti ten obraz podržím“ zasměje se Krad.

,,Ne diky, poradím si s tím sám“! vytáhne pírko a pošle na Krada svazovací kouzlo.

Kolem Kradova těla se objeví provazy a stáhnou se. Krad zařve a snaží se jich co nejrychleji zbavit. Konečně se mu to podaří, ale Dark má pořádný náskok. Vztekle za nim vyrazí a snaží se ho dohnat.

 Dark se ohlédne a usměje se. Má velkou šanci mu uniknout.

V tom ho oslní záře reflektorů z helikoptéry. Dark si zakryje oči a křídly prudce mávne dozadu.

V ten moment ho dohoní Krad a píchne mu nějakou injekci. Obraz letí do moře, kde zmizí.

,Aspoň mám jistotu, že nebude škodit´pomyslí si Dark, než upadne do bezvědomí.

Dark se probudí a bolí ho celé tělo. Chce hnout rukou, ale nemůže. Po chvilce cukání si uvědomí, proč s nimi nemůže hnout. Otevře oči a podívá se. Jeho podezření se potvrdí. Ruce má přivázané k mřížový pelesti. Pořádně s nimi zacloumá. Ani s nimi nehne.

,,Moc bych s nimi necloumal. Mohl bys sis ublížit“ ozve se povědomí hlas.

 

Prudce se posadím na posteli a lapu po dechu. , No tak teď musím doufat, že to nebyl věštecký sen. Asi jsem přepracovaný. Měl bych si dát pauzu´pomyslí si Dark a prohrábne si zpocené vlasy. Mrkne na budík a odpotácí se do koupelny osprchovat.

Obléknu se a zajdu do kuchyně, pro něco malého k jídlu. Zatím co si připravuje a jí sendvič, přemýšlí o podivném snu.

Nemívám je moc často a už vůbec, ne takhle živé.

 ,Docela by mě zajímalo, kdo byl věznitel a proč mi ten hlas připadal tak známí´pomyslím si.

 Když dojím, vyjdu na prostorný balkon v posledním patře věžáku. Podívám se na měsíc a zamrazí mě. Jasně modrý měsíc jsem ještě nikdy neviděl. Můžu jen doufat, že to není zlí znamení.

,Ještě, že nekradu obraz, ale sošku´projde mi hlavou vteřinu před tím, než se mi na zádech objeví černá křídla a vznesu se do vzduchu.

Zamířím k největšímu muzeu ve městě.

 Z víšky se pobaveně dívám na ten chaos, co jsem způsobil svým oznámením. Tohle mě nikdy nepřestane bavit.

No taky tahle soška Venuše se považuje za mezinárodní poklad.

Rychle prokličkuji mezi reflektory, které křižují oblohu a přistanu na nechráněném místě, přímo u vchodu. Vniknu dovnitř a než uplyne pět minut, jsem zpět i se soškou v batohu,

 zatím co hlídači nechápavě zírají na prázdné místo.

V momentě, kdy jsem ve vzduchu, ticho prořízne zvuk, opožděně zapnutého, alarmu.

Uchichtánu se a nevěřícně zavrtím hlavou, nemůžu pochopit, proč jim to trvalo tak dlouho.

 

,, Tak ty si nedáš pokoj, že.“ Uslyším za sebou.

Prudce se otočím a dívám se do tváře svého největšího nepřítele.

,,Ale to je mi návštěva. Přišel jsi mi pomoct nebo zase jen otravovat?“ vyhrknu jedovatě a snažím se potlačit třes.

,,Pomáhat ti z krádeží nebudu“ zavrčí Krad a zaútočí.

,,Takže zase jen zbytečně otravuješ a bráníš mi v práci?“ křiknu a hbitě uhnu.

Jak uhýbám, ucítím, že mě něco nepatrně škrábne na holé paži. V ten moment ucítím, že začínám upadat do bezvědomí a batoh se soškou, který jsem nesl v ruce, aby mě nebránil v letu, padá dolů. Pak upadnu do bezvědomí.

 

Proberu se v nějaké místnosti. Zvědavě se rozhlédnu a chci se posadit. Nejde to, něco mi drží jak ruce, tak nohy. Podívám se nad sebe a uvidím, že ruce mám svázané k posteli na které ležím. Stejně tak nohy, které jsou roztažené a přivázané ke stranám postele. Z hrůzou si uvědomím, že jsem i vysvlečený a na sobě nemám ani nitku.

,,Tak jak se ti líbí můj pokoj, Darku?“ zeptá se stejný hlas jako ve snu.

Podívám se tím směrem a uvidím Krada, jak se opírá o zárubeň dveří. Oblečený je jen do obepnutých modrých džínů. Vlasy má svázané na šíji. Vypadá k nakousnutí.

,,Okamžitě mě pusť, Krade“ zařvu na něho.

,,Ale no tak, nemyslím si, že jsi v pozici, kdy bys mohl vyjednávat. A navíc, moc se mi v téhle pozici líbíš“ zazubí se Krad a přejde k posteli. Rukou mi přejede po noze.

,,C-co to děláš. Okamžitě mě pusť“ snažím se potlačit paniku.

Rukou přejede po mém těle a zapře se jí vedle mé hlavy.

,,Tak aby bylo jasno, Darku. Jsi můj vězeň.“ Zašeptá a přiblíží se.

,,Nejsem žádný tvůj vězeň a okamžitě mě pusť“ zavrčím

,,Hmmm. A kdo je tu je přivázaný k posteli. Já myslím, že ty. Takže jsi můj, zloději a já tě hned tak nepustím“ přisaje se na mé rty.

Vyvalím oči. ,Co si to ten zmetek dovoluje. Taková nehoráznost´ proběhne mi myslí a vzápětí ucítím, jak mi do pusy strčí jazyk. Neváhám ani chvilku a kousnu ho do něj. Krad se s nadávkami odpoutá.

,,Tak ty budeš kousat, chlapečku? To jsi neměl dělat, víš to?“ zavrčí vztekle a vtěsná se mi mezi nohy.

,,Myslím, že teď si to užiji a nejspíš budu jediný, ale neboj, jestli budeš hodný, tak příště si to užiješ i ty“ zlomyslně se usměje než se znovu přisaje k mým ústům.

 

Trvá to měsíc. Měsíc mazlení, líbání a znásilňování, než se mi podaří lstí uprchnout. Z posledních sil dolétnu domů a zabalím si nejnutnější věci a něco peněz. Vím, že tohle bude první místo, kde mě bude hledat. Vypadnu z mého útulného bytu a ubytuji se v nedalekém hostinci. Nemám kam jít jinam a nenechám se vyhodit z bytu, který se mi líbí.

Počkám čtrnáct dní. Čtrnáct dní schovávání a sledování mého bytu. Občas zahlédnu i Krada jak po mě všude pátrá. Marně.

Po čtrnácti dnech se sbalím a vrátím se domů. Prohlídnu podrobně celí byt a nikde neuvidí sebemenší štěnici nebo odposlouchávání.

Tři týdny si dám pokoj, abych se vrátil ke svým starým tradicím, a pošlu pozvánku.

Přece jen z něčeho žít musím a, ač nerad, přiznám, že nejvíc mě chybí Krad a jeho snaha ze mě udělat poctivého kluka.

Uznávám, ten měsíc si mohl odpustit, ale ruku na srdce, chybí mi. Chybí mi víc, než jsem ochotný uznat.

Těsně před půlnocí vyrazím na lup. A po krátkém zápolení znovu uchvacuji sošku Venuše. Už si ji nenechám vzít.

,,Tak nevím, jestli jsi víc drzý nebo oprsklý“ zavrčí nade mnou hlas a já si povzdechnu.

,,Taky tě rád vidím, Krade. Copak nesehnal´s sis jinou hračku na hraní?“ obrátím se proti němu.

Upřímně řečeno, čekal jsem všechno, ale tohle ne.

,Kam se poděly ty zářivé vlasy a nebezpečný lesk v jeho nádherných zlatých očích?´zeptám se sám sebe, ale nedám nic najevo.

,,Nejspíš obojí. To víš, poslední kousek mi překazil nějaký idiot. Tak jsem se vrátil pro to, co mi patří.“ Musím si dloubnout.

,,To vážně byl idio,t copak si myslel, že blbec jako ty se usadíš a budeš sekat dobrotu, když ti něco vezme?“ usměje se smutně Krad.

,,Víš, ono je to trochu jinak“ usměje se Dark.

,,Co je jinak?“ zeptá se Krad.

,,Ta Venuše není to, co jsem dnes přišel ukrást“ napíná situaci.

,,Ne?“ překvapeně zamrká Krad.

,,Ne“ odseknu , pustím batoh a zaútočím na Krada.

Než se stihne vůbec zmátožit k nějaké obraně, jsem za ním a přitisknu mu ruce i s křídly k tělu.

,,Přišel jsem si vyrovnat účty a tentokrát budu věznitel já.“ Zašeptám mu do ucha a unáším Krada do svého bytu. Věřím, že pomsta bude ta nejsladší a bude trvat celý život.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Amami, 29. 7. 2009 14:13)

to by chcelo pokracko!!

*roztekla se*

(darknesska, 18. 5. 2009 19:01)

nyaaaa! to bylo sladký! ^^ *v sedmém nebi* jenom je škoda, že je na tenhle pár tak málo yaoi povídek