Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.povídka - SoNP

8. 5. 2009

Na světě je jen jedno místo, kam bych se chtěl vrátit. To místo je krásné, dokonce se tam dá stále co objevovat. Něco nového. Člověk tam nechodí z donucení, ale proto, že se chce pokochat krásnou krajinou.

Na jaře, když pomaloučku roztaje sníh, a příroda, když začne zpívat, kvést. Tráva se začne zelenat. Jakoby se začalo dít něco neuvěřitelného. Květy rostlin se tyčí k nebi, ptáci začnou zpívat svoji melodii. Naopak zase v zimě se moje rodná vesnice začne uchylovat k zimnímu spánku. Pomaloučku usíná, a já cítím první vločky prvního sněhu. Celá vesnice je pokryta krásnou bílou peřinkou, zasněžené stromy sahají až do oblak.

Tohle je můj domov. Tohle je moje rodná vesnice, můj úkryt, moje obrana, můj svět, moje Konoha.

Je mi líto, že ty to už neuvidíš, můj milý Sasuke. Odešel jsi, nerozloučil ses. Nedal jsi ani na Sakuru a na moje usilovné přemlouvání. Odešel jsi a nechal jsi mne tu sám. Doufám, že lístek od rozkvetlých Sakur ti donese zprávu, že tě miluji. Chci být s tebou, můj milý Sasuke.  S tebou…

Teď je vše jinak. Tři roky uběhly jako voda a já jsem zpět v Konoze. S Jiraiyem (Žabý poustevník) jsem cestoval. Zesílil jsem a jsem připraven znovu tě dovést zpět, do Konohy. Tak, miluj mě…

* * *

 Blonďatý chlapec se procházel po jeho rodné vesnici. Ruce za hlavou. Rty mírně našpulené od zpěvu písničky.  Oči měl přivřené, aby ho paprsky neoslepily.

Vyšlapal schody ke svému bytu a otevřel dveře. Vešel a dveře znovu zavřel. Nerozhlížel se ani po pokoji a sedl si na postel. Ticho v pokoji však přerušilo tiché odkašlání. Blonďák zvedl svůj pohled k postavě, která stála v rohu místnosti. Na osobu chlapec neviděl, byla ve stínu.

,,Ahoj Naruto… dlouho jsme se neviděly.“ Šeptání.

,,Sas-Sasuke…“ nevěřícně ,,Vrátil ses?“

Černovlasý chlapec se rozesmál svým, typickým chladným hlasem ,,Ne, Naruto.“

Černovlasý chlapec přešel k Narutovi. Blonďatý chlapec si okamžitě mohl pohlédnout jeho postavu. Na sobě měl bílou košili, kterou měl rozepnutou do půli hrudi. Fialovi pás, který držel kalhoty se tyčil do obrovské mašle. Sasukeho černé oči probodávaly ty Narutovi modré. Chlapec si prohlédnul jeho obličej. Jeho černé vlasy o trošku povyrostly. Vzadu mu mírně odstávaly, ale to mu na krásném vzhledu neubíralo. Musel odvrátit hlavu. Byl tak krásný. Vypracovaný tělo, i když jako z porcelánu, tak krásný. To on byl vždy slabí. I když trénoval každý den několik hodin, tak jeho postava povyrostla, ale nikdy nezmužněl úplně.

Byli od sebe kousek. Naruto by mohl jen natáhnout ruku a dotknout se ho. Neudělal to.

Sasuke chytl Naruta za ramena. Položil ho na postel. Chlapec se začal bránit, ale neměl jak. Jeho – dá se říct – kamarád byl silnější. Černovlásek se obrátil a ocitl se vedle něho.

Sasuke věděl, co bude následovat, on o tom neměl ani tušení. Tedy alespoň teď. Odvážně se sesunul rukama níž. Rozepnul chlapci kombinézu, kterou hned odhodil někam za ně. Sám se také vysvléknul. Oba teď leželi nazí. Naruto se začal klepat, jaká mu byla zima. Netušil ani, co s ním má Sasuke za lubem, ale něco už si dával dohromady. Sasuke jsi hned všiml Narutového ztopořeného údu. V dlani ho sevřel. Naruto zasténal a sevřel Sasukeho za ramena. Nechtěl, aby přestal, naopak toužil po pevnějším stisku. Sasuke vytušil jeho přání.

Černovlasý chlapec líbal blonďáčka než na něj spočinul celou svojí váhou, až se něm vůbec jak bránit. Zaťal zuby, jak jím projela slast. Zavřel oči a čekal, co Sasuke udělá.

,,Pojď sem!“ natáhl k Narutovi ruce.

Naruto překvapeně otevřel oči. Když oba vstali, tak si černovláska prohlédnul. Připadal mu jako nějaký bůh. Jeho bělostná kůže se odrážela od plamenů svíček. Blonďatý chlapec se překvapeně otočil. Kde se tu vzaly ty svíčky? Když sem přišel, tak tu rozhodně nebyly. Nadechl se. Nechal to být. Přešel před druhého chlapce, který klečel u jeho okna, kde měl krásný výhled na vesnici. Klekl si před něj. Sasuke si ho přitáhnul blíže k sobě, uchopil ho kolem pasu a nejednou klečel mezi černovláskovými stehny.

Sasuke přejel jednou rukou od Narutova břicha nahoru. Naruto zasténal, a když zaklonil hlavu, neodolal a líbal ho na krk a pokračoval níž. Držel ho, aby neupadl. Jakmile Naruto ucítil horké rty na jeho bradavce, zůstal jako omámený. Naruto mu zatínal prsty do ramen. Kosti se mu měnily v tekoucí med.

Sasuke ho držel jen svojí dlaní a rty měl stále na jeho bradavce. Blonďáček mu chtěl hýčkání oplatit, ale on mu to nedovolil. Po chvilce Sasuke stiskl jeho bradavku. Projel jím tak intenzivní pocit, až vykřikl. Kdy černovlásek začal sát, zalilo ho horko. Sasuke prozkoumal každou křivku jeho těla, boky, zády, břicho, dlouhá stehna, hýždě, nic neuniklo jeho zájmu.

 Obklopily ho svaly a horká kůže. Sasuke si našel jeho rty a on nepochyboval, že se chystá vzít jeho tělo. Ne snad jako schránku pro toho slizkého Orochimara, ale pro něj. Pro jeho tužby, vášeň.

Touha narůstala spolu  Narutem. Cítil, jak jím prostupuje teplo Sasukeho těla. Stále klečel a cítil, jak jeho dlaně přejíždí po jeho hýždích, ale jedna dlaň se přesunula výš. Prsty zkoumaly citlivá místa a přitom se drala dovnitř. Čím dál se prsty dostaly, tím víc ho rozpaloval.

Atmosféru přerušilo až klepání na dveře ,,Naruto!“

Oba chlapci s sebou trhli. Oba se poplašeně dívali ke dveřím. Než se však Naruto nadál, Sasuke byl už oblečený. Blonďatý chlapec na sebe rychle hodil své oblečení. Otočil se za zvukem otevírající ho se okna.

,,Sasuke, neodcházej, prosím,“ zakroutil hlavou Naruto ,,Nechci tu být sám!“ zakřičel.

Sasuke přiskočil k chlapci ,,Nejsi, máš mě tu,“ ukázal prstem tam, kde měl Naruto srdce. Chlapci z pod, teď už zavřených víček, začaly stékat slzy. Nešlo to zastavit. Slané kapky putovaly přes celou Narutovu tvář. Přehouply se přes jeho rty, kde až poté dopadly na zem.

,,Miluj mě, Naruto,“ opět ten chladný hlas. Přesto v něm bylo cosi hřejivého.

,,Sasuke, tebe nejde nemilovat,“ natáhl se k jeho rtům. Černovlasý chlapec však uhnul a nechal tam Naruta stát samotného v místnosti.

Klepání ustalo. Jakoby jen chtělo přerušit tuhle kouzelnou chvilku. Avšak se povedlo!

* * *

 Každý den, každou noc, každou, hodinu, minutu, vteřinu myslím na tebe. Na tebe, můj milý Sasuke. Slyším z každého kouta tvůj hlas, tvůj chladný smích, který se mi vryl do paměti a nechce odejít. Drží se tam a nechce pustit.

Tak moc bych tě chtěl vidět, ale sám vím, že to nejde. Tolikrát se mi o tobě zdá. Jedna vzpomínka, druhá vzpomínka… je to jako dlouhý film, který se přemítá pořád dokola.

Sám jsi říkal, že tě mám v srdci, ale… lhal jsi. Ty už tam nejsi. Možná jsi tam byl předtím, předtím když jsme byly přátelé. Teď už ne. Zbylo tam prázdno, pusto. Teď tě mám jen na fotkách. Na fotkách a v mé mysli, v srdci už ne.

* * *

Mladý chlapec klečí u hrobu. Hlavu má skloněnou a z očí mu tečou slzy. V dlani svírá bílou lilii, kterou hned pokládá na bílou, mramorovou desku. Pohledem sklouzne k nápisu, který je na náhrobní desce vryta černým písmem.

Sasuke Uchiha

Navždy v našich srdcích

,,Proč Sasuke, pomsta byla dokonána, ale ty jsi při ní sám byl zabit. Proč…“

* * *

Můj milovaný princi, ležíš tu pod zemí. Odpočíváš navždy a mě tu necháš. Chci být s tebou, i když…

Rád poslouchám tvůj smích, tvůj hlas. Tak málo času jsme spolu strávily. Chci být šťastný a to s tebou. Chtěl bych být s tebou.

Chci ti říct jen… Miluj mě! Protože já tebe miluji také. Ať mi Sakura říká co chce, ať mi říká že to, co k tobě cítím není láska, ale silné kamarádské pouto… já…

Miluj mě!

Prosím…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Amami, 29. 7. 2009 14:35)

kráása!!!! z toho konca som skoro plakala ale je to užsatnéé!!

To je nádherné ...

(Broskynka, 19. 5. 2009 8:19)

krása nemám čo k otmu povedaˇ%t ale strašne sa mi to páči ...