Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pro štěstí se musí vydržet- 1.kapitola

6. 2. 2009

1.kapitola

 

 

Sedim na pohovce u nás v obýváku a koukam se na televizi. Sleduji svůj oblíbený seriál a nevnímam sestřiny nadávky a prosby abych jí tam pustil. ,,Denisi, řeknu to mámě,''namítne.

 

 ,,Jo a přidej k tomu že si seděla už u televize celé tři hodiny v kuse a že jsi zníčila tátovi notebook, jo?'' Přestala mi nadávat a ukacávat ať jí tam pustim a naštvaně odešla z obýváku a já se mohl dál koukat na Hvězdnou Bránu. Když to už zkončí, zvednu se a vypnu televizi.

 

Jdu k sobě do pokoje. Sednu si k počítači a zapnu jej, chvilku počkam než se to naběhne a došrotí (jo to přímo miluju =/) Přihlásim se na icq. Není tam moc plno, jsou dva spolužáci, jedna spolužačka a jeden kluk který chodí semnou na fotbal.

 

Povzdechnu si a odhlásim se, brouzdam jen tak po netu. Slyšim auto jak bříjíždí k naší brance, asi se rodiče vrátili z nákupu, řeknu si a jdu jim pomoc to vynusit a taky donutit Ninu, než se zdejchne. ,,Nino, jdem vynášet nákup,''řeknu. ,,Mě bolí noha, nemohl bys to Denisi vynést za mě?''

 

 ,,Ne, nemohl, přestaň se vymlouvat''Naštvaně jí odpovim a jdu dólů. Zaslechnu jak se rodiče zase hádaj. Nechápu proč. ,,Tak proč tam pořád strkáš tu hlavu.''Zaslechnu tátu jak se s mámou hádá. ,,Máš se koukat na druhou stranu, já si tu svojí zvládnu ohlídat.''Zase otec.

 

 ,,Jen jsem se ohlížela, chtěla jsem se kouknout i do zadu,''zaječí matka. ,,Nevim proč, mam tam zrcátko.''Myslim že je čas zasáhnout než se ti dva zabijí kvůli nějaké blbosti. ,,Ahoj mami, ahoj tati,''houknu na ně a tím zastavim celou hádku.

,,Ahoj zlatíčko, jak bylo ve škole?''Zeptá se mě máma. ,,Jo v pohodě,''řeknu, nemusí vědět o tom že jsem se zase porval. ,,Opravdu? Tak proč mi tvůj učitel volal, že ses popral se svym spolužákem a rozbili jste umyvadlo a okno?''

 

Jaký okno, jaký umyvadlo?

,,No, on si začal, nejsem typ co všechno odpouští.'' ,,Ale stejně....''¨Nedořekne, táta jí skočí do řeči. ,,Samantho, nech ho, je mladej.'' ,,No to snad není možný, tobě je to jedno? Je ti jedno že to musíme zaplatit, teď nebudem moc koupit ty šaty co si Nina tak přála.'' ,,To je jen, Nina sem, Nina tam, myslíš taky někdy na Denise?'' Pane Bože, už se zase hádají. ,,UŽ DOST!''Zaječim a vytrhnu tátovi z ruky klíče od auta.

 

Nina už jde dólů, ale tváří se že jí něco bolí, ale vim že to jen předstírá, znám ty její přetvářky.

 

,,Nino, pojď nám pomoct vynášet nákup,''promluví táta. ,,Mě bolí noha a hlava,''zaskuhrá a předstírá že kulhá, do toho si ještě položí ruku na čelo a zasténá. ,,Přestaň se vymlouvat a dělej,''vyjedu na ní.

 

 ,,Ale mě je fakt blbě.''Vykřikne a spadne na zem. Máma se kní rozeběhne. ,,Nino, co je ti?''Zeptá se strachem. Táta stojí v klidu, už dávno Ninu prokoukl a tak se nestrachuje. ,,Nino, přestaň to hrát a mazej jít vynášet,''vyjede na ní táta, máma se na něj vztekle podívá. ,,Copak nevidíš jak je bledá?''Zeptá se nevěřícně máma.

 

 ,,Nejspíš na sebe napatlala ten sračkojd, čemu říká make-up,''ozvu se. ,,Dokaž to!''Zaslechnu Ninin hlas. ,,S radostí.''stím vyběhnu schody a zamířim do jejího pokoje, rozejdu se ke stolečku kde má ty svoje blbosti čemu řiká šminky, má tam i odličovač a nějaký ty vatový tampónky.

 

 Popadnu ten odličovací krém a tampóny a zase běžim dólů. Ségra se už neválí a podlaze, ale sedí na židli kteoru jí máma zřejmě přinesla.

 

 Kleknu si přední, nanesu trochu toho sajrajtu na ten tampón a začnu tím otírat Nině obličej. Opravdu to předstírala, na tý vatě je vidět bílej make.up a v obličeji má zdravou barvu. Táta vztekle přihmnouří oči, máma je překvapená, ale stejně jí začne obhajovat.

 

 ,,Samantho, přestaň jí obhajovat, ztohohle jen tak nevykroutí,''řekl táta. Myslim že bych mu neměl řikat o tom že mu Nina zníčila notebook a tím že jí omylem upadl když jej přenášela. ,,Tak dost, já to jdu vynosit.''Stím odejdu ven- ještě před tím se zamozřejmě obuji- a zamířim si to do geráže kde je zaparkovaný auto.

 

 Strčim klíček dirky od kufrových dveří a otočim o 90° stupňů. Otevřu a koukam na kupu igelitových tašek. 'no, mam se na co těšit,' pomyslim si a vezmi čtyry tašky- dvě do každé ruky.

 

 Vidim jak se táta už obouvá a jde mi pomoct. Ségra, ta trucuje a máma je nasraná a nákup který jsem položil v kuchynu na stůl shodila na zem, dvě skleněné flašky které byly v tý tašce to nepřežily a rozbily se, víno se rozlilo po kuchyni což máti ještě více dožralo. ,,Sakra, já už se taky na tohle můžu vysrat!''Zanadává a jde pro kýbl a hadr.

 

,,Co se tu stalo?''Zeptá se táta který přišel oběješený nákupními taškami. ,,Ale nic, jen mámu popadl cholerický záchvat,''zašklebim se a jdu zase pro tašky. Táta jde hned za mnou, jsou tam poseldní čtyry tašky, táta vezme tři a tu poslední mi tam nechá. ,,Pak to zamkni, Deni (Deny),''řekne a jde dovnitř. Jak řekne, tak já udělám. S jednou lehkou taškou vejdu do domu a slyšim rodiče jak se ZASE hádají......

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(cryingfairy.blog.cz, 29. 7. 2009 8:31)

teraz som to zacala citat ale zacina sa mi to pacit.... idem pokracovat;D

......

(akyra, 7. 2. 2009 19:35)

to tedy znám! začíná to fakt skvěle bude to bezva povídka dalšíííí

Dobré ;-)

(May Darrellová (Tvoje SB), 7. 2. 2009 8:53)

Ahojky Lusio,
kapitolka byla hezká. Moc se těším na další pokračování;-)